To mimino to snad dělá naschvál
Tento článek jsem četla na Baby-Café od pisatelky hannah a jak kdyby mi mluvila z duše ... Znáte to taky? Chystáte se na návštěvu a obléknete svého andílka do toho nejkrásnějšího tričinka, které máte. Kocháte se pohledem na toho milounkého drobečka a jste hrdá, že jste něco takového stvořila. A jak mu to sluší!!! Když v tu chvíli se andílkovi ďábelsky zalesknou očka, slastně si pomlaskne, aby vám dal najevo, co bude následovat a než stačíte skočit po plíně, vyhodí obsah svého drobného krásného bříška na to sváteční triko a vy nad ním jen bezmocně stojíte a říkáte si "to dítě mi to snad dělá naschvál!" Jenže můžete se zlobit, když na vás záhy ten andílek hodí svůj odzbrojující bezzubý úsměv očividně potěšen tím, že v bříšku už nic netlačí? A tak najdete jiné překrásné tričko, košilku či bodýčko a andílka s láskou převléknete. Posadíte miláčka do autosedačky a těšíte se, jak ho budou známí obdivovat - vždyť jste přece zplodila to nejkrásnější dítě pod Sluncem. Jdete si do vedlejší místnosti pro foťák, protože tuhle chvíli rozhodně musíte zaznamenat a dát mu později fotku do alba. Aby miláček věděl, jak ho maminka pěkně strojila a jak ho z celého srdce miluje. Vrátíte se zpátky a v němém úžasu zíráte na to zlatíčko v autosedačce kopající si vesele nožičkama a žvatlající cosi nesmyslného, kterak svýma drobnýma ručkama vesele patlá zbylý obsah svého žaludku po těch rozkošných manšestrákách. Přece se mu k tomu tričku tak hodily! No teď už je to stejnak jedno, když je na tričku mokrý flek odshora až dolů. Odložíte tedy foťák stranou, vytáhnete drobečka z autosedačky, ze skříně vyndáte poslední sváteční triko, které máte, najdete nějaké další hezké kalhoty (i když tamty byly ty jediné správné!) a děťátko celé převléknete. Zhodnotíte výsledek zkušeným okem poněkud zklamána faktem, že na návštěvu nepojedete s miminkem oblečeným tak, jak jste si vysnila, ale i tak mu to přece tolik sluší! Vždyť to nevadí, vyblít už zaručeně musel všechno, tak teď už nic nehrozí. Posadíte opět dítko do autosedačky a jdete nachystat vše potřebné, je už totiž nejvyšší čas a musíte odjet. Zatímco si v chodbě dáváte klíče od auta do kabelky a naposledy se na sebe podíváte do zrcadla, protože i mamince to přece musí slušet, slyšíte z místa, ve kterém si žvatlá vaše ratolest, podezřele známý zvuk. A potom opět. A znovu! A veeeeelmi dlooooouze! V tu chvíli by se ve vás krve nedořezal a nejradši byste se neviděla. Nedá se ale nic dělat, vytáhnete usmívající se dítě z autosedačky, odnesete ho do koupelny, položíte na přebalovací pult, pomodlíte se a doufáte. Veškeré vaše naděje jsou však ty tam ve chvíli, kdy drobečkovi sundáte ony slušivé kalhoty. Plína nevydržela! Sakra! Je to všude. Na kalhotách, na tričku, prostě všude! Vaše sladké voňavé miminko smrdí jako hyena a má to až za krkem. Zhluboka se nadechnete (myšleno obrazně, jinak byste se zeblila i vy), nebudete přece kvůli takové maličkosti panikařit, děťátko vysvléknete, strčíte pod vodovodní kohoutek, umyjete, utřete, přebalíte, a pak se čtvrt hodiny přehrabujete ve skříni a hledáte, co mu tak asi obléct, aby vypadalo jako to nejkrásnější a nejmoderněji oblečené miminko na světě. Dvoje kalhoty jsou v háji a jiné už nemáte. Ta bodýčka, co ve skříni zbyla, jsou tak obyčejná! No přece nepůjde na návštěvu v body z Tesca?!? Nemyslitelné!!! :o))) No ale co zbývá? Vyberete tedy to nejhezčí body z těch obyčejných, naposledy kouknete na ty dvoje špinavé kalhoty, jestli by přece jen nešly použít (nešly!) a vytáhnete ze skříně tepláky. Chce se vám brečet. Vaše miminko přece mělo být prďácky oblečené, teď pojedete na návštěvu a bude mít na sobě obyčejné bílé bodýčko s obrázkem a k tomu tepláky. A tak již zcela rezignovaně dítě převléknete a usadíte opět do autosedačky s tím, že teď už opravdu jedete. Jenže ouha - řev! Podíváte se na hodinky a zjišťujete, že jsou to už dvě hodiny od doby, kdy naposledy miláček jedl a že s prázdným bříškem cestovat vážně nemůže. Vyndáte tedy řvoucí dítě z autosedačky, sednete si s ním do své postele, ve které ho pravidelně kojíte a dáte mu napít. Opíráte se o polštář, který jste dnes ráno převlékla do čistého povlečení a říkáte si "to by mi tak ještě scházelo, aby mi ho zeblil taky". Kocháte se pohledem na své dítě - jak je rozkošné, když pije z vašeho prsu, jak intimní vztah si tím spolu vytváříte. Hotový andílek. Dáte si ho přes rameno na odbrknutí a z toho sladkého malého miminečka vyjde zvuk, za který by se kdejaký hospodský povaleč nemusel vůbec stydět. Pochválíte ho, jak je šikovné a děkujete pánu Bohu za to, že tahle bublinka byla "suchá". V tu chvíli se však andílek nahne přes vaše rameno do míst, která už nejsou chráněna plenou, zkušeným okem obhlédne situaci, vytipuje to nejlepší místo a když už jste ho tak chválila, vydá specielně Vám pro radost ještě jeden zcela identický zvuk. Něco mokrého vám stéká po zádech a vy přemýšlíte, jestli tohle ještě ustojíte. Máte tři možnosti: zabít sebe i dítě; zavolat známým, že jste neschopná matka, která není s to se vypravit a přijet k nim na návštěvu, nebo se opět zhluboka nadechnout, převléct sebe i dítě a pokusit se odjet. Sejmete tedy dítě z ramene a zkontrolujete situaci. Přesně jak jste předpokládala! Dnes ráno povlečený polštář je zeblitý durch, na prostěradle září bílá skvrna a zbytek je na vašem triku a kalhotách. O miláčkovi radši ani nemluvě - od jeho bradičky až k tepláčkům se táhne mokrý flek, ale hlavně, že je andílek spokojený. Podívá se na vás, usměje se a praví "ei". O dvacet minut později odjíždíte z domova. Vaše líbezné miminko je oblečeno v sepraných dupačkách, jejichž fotku si zřetelně vybavujete ze svého památečního alba (kdysi vám přece tak slušely!!!), kolem krku má omotanou plínu a vy máte v batohu troje náhradní oblečení (pro něj i pro sebe). Protože je vám jasné, že až ho vyndáte u známých z auta, bude buď zaručeně poblité, nebo bude slintat jako bernardýn. Jednou věcí jste si však jistá - ač vám to z nějakého důvodu dělá ten darebák určitě naschvál, je to i tak to nejkrásnější a nejhodnější miminko na celém světě!!!
